Odplenkování v sedmdesátkách

Názor na „správné“ odplenkování se v průběhu let mění. Souvisí to zajisté i s kvalitou plen a pohodlností přebalování. Při líčení tchýně, jaké manévry museli podniknout, aby vyprali plenky, se vůbec nedivím, že se každý snažil o co nejčasnější odstranění plen. Jaký byl dle literatury vhodný postup přechodu na nočník v sedmdesátých letech se dočtete na následujících řádcích.

Cituji z knihy KLÍMOVÁ-FÜGNEROVÁ, Mirka. Naše dítě. 13. vyd. Praha : Avicenum, 1971.

Sedmý měsíc (citace z kapitoly Sedmý měsíc – pozn. Ottová)

Návyk na pravidelnou stolici

Dítě, které je pravidelně krmeno, má také pravidelnou stolici. To jste vypozorovali jistě už od jeho narození.

Pozorujte několik dní, kdy má dítě stolici. V tomto věku mívá obyčejně jednu nebo dvě denně. Zapisujte doby. Příště asi v očkovánou dobu podržíte dítě na hrníčku ve svém klíně. Dítě posadíte na nočník zády k sobě, levou rukou je obejměte kolem hrudníčku, pravou držte v klíně nočník.

Při každém nácviku se uplatní jedině naprostá pravidelnost a velká trpělivost. Stolici podporujte teplou vodou v nočníku. Nenechte však dítě na nočníku déle než 5 až 10 minut. Trpělivost přinese výsledek.

Skleněný noční se neosvědčuje – zavinil už více těžkých poranění, když se rozbil. Dítě ho může použít jen pod vaším dozorem. Lepší je plechový nočník smaltovaný. Nově se vyrábí nočník z umělé hmoty; je lehký a takřka nerozbitelný. Jsou s ním dosud malé zkušenosti. Výhodné je, že nestudí.

Osmý měsíc

Zácpa

U kojených dětí bývá zácpa přirozeným jevem. Tyto děti totiž tráví velmi dobře mateřské mléko, takže vznikne velmi málo zbytků a ty nestačí k vyvolání stolice. Takové děti mají třeba stolici jen za dva dny.

Nebuďte postrašena, nemá-li dítě jeden den stoličku. Nemá-li zároveň bolesti a nijak si nestěžuje, není potřebí zasahovat. Vyčkejte klidně druhého dne, kdy se stolice jistě dostaví. Nikdy nedávejte dítěti prostředky pro stolici. Rychle snad pomohou, ale po nich bývá zácpa ještě horší. Střeva se jimi totiž podráždí.

Je-li u vašeho dítěte zácpa častějším jevem, ačkoli není kojeno, zařiďte raději změnu životosprávy a odstraníte příčinu zácpy.

Vařte pro dítě kašičku raději z celého zrna, jako například z ovesných vloček. Lépe podporují střevní pohyb.

Před očekávanou stolicí masírujte dítěti bříško – jak ukazuje obrázek. Masírujte je dokola ve směru hodinových ručiček! Tak totiž probíhá tlusté střevo, kde se pravděpodbně výměty zadržely.

Místo vody nebo ovocných šťáv dávejte šťávu ze sušených švestek nebo křížal, mírně oslazenou.

Nemá-li dítě na sklonku druhého dne stolici a naříká-li – patrně na větry -, dejte mu opatrně rourku nebo čípek.

Později může mít zácpa také duševní příčiny.

Dítě ví, že jeho úzkostliví rodiče budou velmi poplašeni, jestliže se nedostaví stolice. Aby získalo větší pozornost, nenamáhá se – a stolice se nedostaví.

proto nemají rodiče před dítětem hovořit o tom, že dítě nemělo stolici, ani se nemají tvářit starostlivě.

(s. 261 – 262)

Dítě se učí na nočníček

Mnoho dětí má od narození svůj čas, kdy má obvykle stoličku. Vypozorujte to a využijte této doby k vypěstění pravidelného zvyku pro budoucnost.

Není-li u vašeho děcka pravidelné doy, je opět na čase, abyste ji vypěstovala.

Můžete si zvolit čas, nejlepší je ráno nebo dopoledne. I dospělý člověk má jít na stolici ráno, před odchodem do práce. Zařídíte-li tento návyk už v kojeneckém věku, ušetříte si velkou starost. Víte z vlastní zkušenosti, jak obtížně se odstraňuje zácpa, která vznikla často z nedbalosti a nedostatku dobrého návyku!

Pročtěte si znovu odstavec na str. 253. Navykáte-li dítě, aby mělo pravidelou stolici, ušetříte si později mnoho času, práce a trápení; mimo to dobře nacvičený návyk pomáhá předcházet zácpu.

Dbejte stále o to, aby nočník nestudil a aby se na něm děcku sedělo pohodlně. Dítě má být hotovo se stolicí v pěti až desíti minutách. Déle je nenechávejte na nočníku.

Aby si zvyklo, napomáhejte zvuky „e,e“ ; naučí se tak spojovat sedění na nočníku se zvýšeným břišním tlakem při stolici a se zvukem, kterým se bude jednou samo hlásit o to, aby bylo posazeno na nočník.

(s. 262)

Vyměšování

Byla-li jste důsledná a trpělivá, dosáhlo vaše dítě pravděpodobně už návyku a vyměšuje v určitou dobu, kdy jde na hrníček. Obvykle je to jednou, nejvýš dvakrát denně. Někdy ovšem nezvyklá strava, změna v zelenině, trochu více šťávy nebo jiné ovoce poruší poněkud pravidelnost vyměšování, takže se ještě objeví pomazaná plena. Dítě močí obyčejně hned po probuzení. Zvykněte si posadit je na hrneček hned, jakmile se probudí. Je už na čase spojovat i představu vyměšování močením s nějakým zvukovým vyjádřením. Dítě si na to zvykne, zejména když mu maminka slovo pěkně opakuje, chce-li aby dítě močilo do nočníku.

Využijte každé chvíle svého volného času a pokoušejte se vypěstovat soustavný návyk. Zaměstnané maminky si někdy stěžují, že to je pro ně přísný požadavek, neboť dítě močí dosud příliš často a ony mají jen málo příležitosti k cvičení dětského návyku. Ale využijte k tomu alespoň soboty a neděle, kdy máte dítě sama v opatrování.

(s. 267)

Devátý měsíc

Návyk chodit na stolici

V devátém měsíci sedí dítě již úplně samostatně a tu je možno ponechat je na nočníku samotné. Nočník ovšem umístíme na zem a nikoli na stolici nebo na lavičku, aby se nestala nehoda.

Je tedy na čase, aby se dítě naučilo spojovat pocit nutkání na stolici se slovním označením. Toto slovní označní může být různé, třebas „e, e“ nebo „a, a“ atd.. Jsou maminky, které učí své děti od malička označení „jít na záchod“ nebo „na stranu“.

Je jasné, že dítě nebude ještě dlouho mluvit a vyjadřovat správně takové označení a že tedy zůstane u svého „e, e“ nebo „a, a“. I toto prostinké označení nebude umět říci v devátém měsíci, ba možná, že se mu naučí až za rok, ale maminka pamatuje již nyní na potřebný nácvik a kdykoli posazuje dítě na hrníček, aby šlo na velkou stranu, opakuje zvolené označení. Tak spojuje slovo s výkonem a umožní dítěti, aby se po nácviku, který trvá třeba mnoho měsíců, začalo už samo hlásit na velkou stranu.

Váš postoj k vyměšovací činnosti bude úplně samozřejmý, žádný nepravý stud a hanbení. Proto nezakřikujte dítě, křičí-li pře návštěvou „e, e“, a vy je musíte dát na nočník. Naopak, pochvalte je.

Není správné dávat děcku do ruky hračku, sedí-li na nočníku. Dítě si pak hraje, nemyslí na to, co má činit, a vyvine velmi nevhodný návyk protahování a lelkování.

Nedovolte tedy žádnou hračku a nejdéle za 6 až 8 minut dítě z nočníku sundejte. Jestliže nebylo do té doby hotovo, pravděpodobně později pomaže plenky. Vytkněte mu to – mírně! – při této příležitosti. Uvidíte, že vám porozumí, ne-li hned, tedy budete-li mu to důsledně opakovat.

(s. 274)

Jedenáctý měsíc

Učíme zachovávat čistotu

Po prvním roce – jak předpokládáme – se bude dítě hlásit samo na stolici a k tomu je musíme už dnes připravovat. Při posazování na hrníček opakujeme již nyní označení „e, e“ nebo „a, a“, které předchází výrazu „kakat“.

Nebyl-li tento návyk ještě vypěstován, je třeba s ním začít. Vraťme se k předchozím návodům. Při troše trpělivosti a důslednosti lze dosáhnout, aby dítě na začátku druhého roku hlásilo samo stolici.

Tento měsíc však můžeme již také začít s výchovou ovládat močový měchýř.

V tomto věku dítě močí průměrně jednou za hodinu, někdy udrží moč i tři hodiny. Předejděte pomočení tím, že dáte dítě včas na hrníček.

Přitom opakujte stále výraz „čurat“ (třebas v jeho různých mluvnických tvarech). „Pojď se vyčurat“! Dítě bude opět sdružovat pojmenování s představou a postupně bude i samo tohoto pojmenování užívat.

K návyku čistoty je nutno od malička děcku hned vyměnit plenku, jakmile je vlhká (s výjimkou noci, kdy dítě spí). Děcko si nesmí navyknout na pocit vlhka, vlhko mu naopak má být nepříjemné. Zkušeností pozná, že vlhku se vyhne tím, že se hlásí včas na hrníček, a návyk se ustálí.

Buďte velmi trpělivá. Nikdy dítě nehubujte, když se mu stala nehoda, protože se zapomnělo – třeba v zápalu hry – včas hlásit! Dítě není ještě dostatečně tělesně a duševně vyvinuto, aby se od něho mohla vyžadovat dokonalá odpovědnost.

Člověk se však raduje z pochvaly a sanží se zasloužit si ji. Chvalte dítě, kdykoli je dáte na hrníček a plenky jsou ještě suché, pochvalte je, kdykoli se samo hlásí. Nemluvte o neúspěších a rychle odstraňte jejich stopy.

Není radno příliš mluvit o celé věci. Usměrňujte dětskou pozornost ke kladným výsledkům jeho ovládání, přehlížejte neúspěchy. Povzbudíte dítě a zvýšíte jeho sěbedůvěru.

(s. 290)