Jazykozpytné vokno: Dupa, dupka

Jednou se spolucestující ve vlaku na trase Ostrava-Praha rozhořčovala nad tím, že její nový přítel „ze z Plzně“ nezná význam slova „dupa„. Vypadalo to, že tato neznalost zavání rozchodem. Nechtěla jsem dráždit hada bosou nohou, a tak jsem raději přitakala, že je to nestydatá neznalost. Vždyť přeci každý ví, že dupa znamená zadek. Chtěla jsem dojet do Prahy v přátelské atmosféře, a tudíž jsem nerozmazávala to, že o dupu jsem si slovní zásobu rozšířila jen o několik hodin dříve.

V průběhu téměř třiceti let, které jsem prožila v Praze, jsem se s takovýmto označením zadele nikdy nesetkala. Ve Slezsku je to naopak výraz velmi frekventovaný. Často se jím označují malé děti, když lumpačí tak, až vás rozněžní. To pak zaslechnete něco jako: „Ty jsi ale dupka!“

Upozornění pro učitele z Čech: Při suplování ve třídě plné slezských pubošů neumravňujte žáky větou: „Nedupejte!“ S výbuchem smíchu byste se potázali. Babička Boženy Němcové šukala po sednici, Poláci šukají kdeco, ale vy, Čecháčci, hlavně nedupejte. Dobře radím.

Pro všechny z Čech: Na dupačky do Ostravy nejezděte. Tento nevinný kousek dětského oblečení vám může pěkně zavařit. Dupačkarovnásešukačkanerovnásehledačka.

Příště si ve vokně představíme hrotek.

 

 

 

Napsat komentář